Jsme různí lidé

11. dubna 2017 v 9:28 | Růžena |  Život s cukrovkou
Je tady další jaro. Krásné období, které přináší nejen problémy se zažívánímMrkající, ale i povznášení ducha. Opět na balko'ně kvetou stromečky, ale i příroda se zelená, je plná květů - co může být krásnějšího pro lidské oko.
Naše dia parta se od března znovu setkává na čím dál tím více oblíbených vycházkách. Probíráme stav mysli i těla a zjišťujeme, jak jsme si v zimě chyběli. Přece jen schůdnost cest je pro nás velmi důležitá.
Minulý týden jedna z nás chyběla. Je v nemocnici. Hodná a chytrá paní. Je svého druhu v naší partě jediná. Cukrovku má mnoho let, ale nedokázala ji přijmout. A tak žila jako zdravý člověk a dělala "psí kusy". Teď je v nemocnici a všichni ji držíme palce, aby přežila.
Asi před dvěma měsíci mě oslovila dívčina - 27 let. Že by potřebovala pomoci a poradit. Tak jsme se setkaly u šálku čaje a já se nestačila divit. Diabetička od dětských let, něco takového jsem ještě neviděla a přiznávám, že to byl pro mne velký šok. Byla velice dobře edukovaná, se svými znalostmi by mohla radit druhým. Pracuje u pásu v továrně, práci má lehčího typu už s přihlédnutím k diabetu. Přijde domů z práce, lehne si a spí. Spí ve dne , spí v noci. Někdy nejí celý den, to když nemá chuť nebo se jí nechce. A pak se zase nají, protože si vzpomene, že je dobré občas něco slupnout. Pochopitelně je na inzulínu. Zmínila, že celý rok poctivě vážila jídlo a chodila na procházky, glykovaný hemoglobin měla 65, ale po roce ji to přestalo bavit a vrátila se ke svému "volnému životu". Fascinovalo mě to, že má přítele, který ji má rád takovou jaká je a její způsob života je i jeho životem. A tak spolu pracují a spí. Děti neplánuje, co s nimi. Zato komplikace už začínají. Musím přiznat, že jsem nechápala, co po mně vlastně chtěla. Snad se vypovídat, ale dlouho mě ležela v hlavě.
Je fakt, že život s diabetem dá občas zabrat. Ale cukrovka má i jednu přednost oproti jiným nemocem. Naprosto samozřejmé je braní inzulinu a léků. Ale hned na druhém místě je životospráva. Sami si určujeme kvalitu svého života. A k tomu potřebujeme jediné: PEVNOU VŮLI A UKÁZNĚNOST. Nikdo z nás není dokonalý a každý udělá občas nějakou chybu, ať už vědomě nebo z neznalosti. I lékaři tohle chápou, protože žít s něčím celý život není snadné. Ale důležité je, nedělat chyby často. Pak se nasčítávají a je problém.
I proto je velice dobré oceňování diabetiků žijících s cukrovkou 50 let a pokud nemají vážné komplikace, ocenila bych je ještě jednou. Veřejně, aby ti noví, mladí diabetici viděli, že to jde.
Krásné jaro přeje Růžena
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cukrovka Cukrovka | Web | 26. dubna 2017 v 20:36 | Reagovat

Jo, sice nemám cukrovku, ale za to crohnovu chorobu. Jelikož má otec cukrovku,tak jsem k něčemu "podobném" měl tak sklony (autoimunitní onemocnění). Léky musím brát furt a životosprávu řeším také. Řekl bych, že tyto nemoci mají k sobě hodně blízko. Dřív jsem se celkem litoval, ale postupem času je to prostě lepší a člověk si na to zvykne - v rámci mezí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama