Duben 2017

Jsme různí lidé

11. dubna 2017 v 9:28 | Růžena |  Život s cukrovkou
Je tady další jaro. Krásné období, které přináší nejen problémy se zažívánímMrkající, ale i povznášení ducha. Opět na balko'ně kvetou stromečky, ale i příroda se zelená, je plná květů - co může být krásnějšího pro lidské oko.
Naše dia parta se od března znovu setkává na čím dál tím více oblíbených vycházkách. Probíráme stav mysli i těla a zjišťujeme, jak jsme si v zimě chyběli. Přece jen schůdnost cest je pro nás velmi důležitá.
Minulý týden jedna z nás chyběla. Je v nemocnici. Hodná a chytrá paní. Je svého druhu v naší partě jediná. Cukrovku má mnoho let, ale nedokázala ji přijmout. A tak žila jako zdravý člověk a dělala "psí kusy". Teď je v nemocnici a všichni ji držíme palce, aby přežila.
Asi před dvěma měsíci mě oslovila dívčina - 27 let. Že by potřebovala pomoci a poradit. Tak jsme se setkaly u šálku čaje a já se nestačila divit. Diabetička od dětských let, něco takového jsem ještě neviděla a přiznávám, že to byl pro mne velký šok. Byla velice dobře edukovaná, se svými znalostmi by mohla radit druhým. Pracuje u pásu v továrně, práci má lehčího typu už s přihlédnutím k diabetu. Přijde domů z práce, lehne si a spí. Spí ve dne , spí v noci. Někdy nejí celý den, to když nemá chuť nebo se jí nechce. A pak se zase nají, protože si vzpomene, že je dobré občas něco slupnout. Pochopitelně je na inzulínu. Zmínila, že celý rok poctivě vážila jídlo a chodila na procházky, glykovaný hemoglobin měla 65, ale po roce ji to přestalo bavit a vrátila se ke svému "volnému životu". Fascinovalo mě to, že má přítele, který ji má rád takovou jaká je a její způsob života je i jeho životem. A tak spolu pracují a spí. Děti neplánuje, co s nimi. Zato komplikace už začínají. Musím přiznat, že jsem nechápala, co po mně vlastně chtěla. Snad se vypovídat, ale dlouho mě ležela v hlavě.
Je fakt, že život s diabetem dá občas zabrat. Ale cukrovka má i jednu přednost oproti jiným nemocem. Naprosto samozřejmé je braní inzulinu a léků. Ale hned na druhém místě je životospráva. Sami si určujeme kvalitu svého života. A k tomu potřebujeme jediné: PEVNOU VŮLI A UKÁZNĚNOST. Nikdo z nás není dokonalý a každý udělá občas nějakou chybu, ať už vědomě nebo z neznalosti. I lékaři tohle chápou, protože žít s něčím celý život není snadné. Ale důležité je, nedělat chyby často. Pak se nasčítávají a je problém.
I proto je velice dobré oceňování diabetiků žijících s cukrovkou 50 let a pokud nemají vážné komplikace, ocenila bych je ještě jednou. Veřejně, aby ti noví, mladí diabetici viděli, že to jde.
Krásné jaro přeje Růžena

Členská schůze

9. dubna 2017 v 16:33 | Růžena |  Naše činnost
4. dubna se konala členská schůze, tentokrát pojatá trošku jinak.
Schůzi zahájil jako vždycky dětský pěvecký sbor. Tentokrát písničkami z pohádek. Mgr. Jana Körnerová - jinak dietní sestra z FN Bory představila nový způsob stravování diabetiků. Předsedkyně Ing. Boulová přednesla zprávu o činnosti SD. V. Hammet přečetl revizní zprávu, předseda RS plzeňského kraje p. Leoš Jochec pozval na Den seniorů a zmínil se o boji za kvalitní život starší generace. Poté předsedkyně promítla presentaci SD za rok 2016. Celou schůzí prováděl Ing. Milan Hrnčiřík.
Teď nastal sváteční okamžik. Jirka Baumruk - mimochodem vzorný vycházkář - letos slaví 50 let života s diabetem. Popřáli jsme mu, dostal diplom a dárek. Nastoupil p. Tomáš Černý s klávesama a další hodinu hrál a zpíval. Ještě jsme poseděli, popovídali a hlavně tancovali. Užili se, bylo to fajn.
V loňském roce bylo společenské odpoledne a bylo velice náročné dát ho dohromady. Proto v letošním roce tuto akci vystřídala sváteční členská schůze.
Ale bylo to fajn. Zase na půl roku.
Příští týden máme divadlo pro diabetiky a bude celkem dost akcí. Máme se nač těšit.
Krásné jaro přeje Růžena

Vycházky

9. dubna 2017 v 16:04 | Růžena |  Naše činnost
Letos jsme začali s vycházkami až v březnu.Zima byla tuhá a cesty špatně schůdné. Mile mě překvapilo, že na první vycházku se nás sešlo 14. 14 diabetiků, kteří se nepomlouvají, nehádají a je nám spolu dobře. Z toho mám radost. Zatím chodíme kolem Plzně a vždycky objevíme něco nového.
Jedna vycházka byla trochu jiná. Domluvili jsme se s panem Kabátem, který zná dobře Roudnou. Bylo to perfektní. Historie i přítomnost, kouty o kterých nemáme tušení a informace, které si hned tak nikde nepřečteme. Pohybu bylo sice méně, ale stálo to za to. Zatím jsme se ustálili na 8 km, je to tak akorát.
Je příjemné těšit se každou středu na fajn lidi, probereme co se dá, máme pohyb a pokaždé končíme na kávě, kde ještě hodinku posedíme. Ve dvou podnicích už nám servírky srazily stoly, abychom mohli sedět pohromadě. To potěší.
Znovu plánujeme i pár vycházek sobotních. Jednu do Křimic na prohlídku zámku, druhou do Příchovic na výstavu pivoněk, třetí do muzea dvoutaktů.
Růžena