Říjen 2016

Léto

7. října 2016 v 13:51 | Růžena |  Život s cukrovkou
Je podzim. Léto uběhlo naštěstí rychle. Tohle letošní pro mne nebylo zdravotně nejlepší. Navíc se nic moc nedělo. S procházkami jsme museli přestat, letní počasí není moc ideální k větším fyzickým aktivitám. Ale povedla se nám ještě začátkem září dovolená v německých Alpách. Byli jsme už potřetí na jednom místě a stále bylo co objevovat. Celý týden bylo krásné letní počasí, tak jsme si to fantasticky užili.
Na 1.10. jsem připravovala výlet do SRN - za Svaz diabetiků. Měla jsem radost, že se podařilo dát dohromady celý autobus, i když malý. Návštěva sklárny Joska v Bodenmais, Velké Javorské jezero a Sillberberg- stříbrný důl a vyhlídka. Jízda lanovkou.
Dva dny před odjezdem majitelka cestovky zájezd zrušila z vážných zdravotních důvodů. My diabetici velice dobře víme, co to znamená mít vážný zdravotní problém. Je fakt, že když jsem obvolávala jednoho účastníka po druhém, nikdo mě nevynadal. Protože 1.10. bylo nadstandatrně krásné počasí, vydali jsme se na výlet sami s manželem. Bylo mě hodně smutno. Počasí přímo výstavní, nádherná vycházka kolem Javorského jezera stála za to. Podzimní barvy přírody, stromy okousané od bobrů, všude plno lidí. To samé ve sklárně Joska. Luxusní zahrada plná květin doplněná skleněnými květy, skleněnými motýly, skleněné lavičky - něco opravdu úžasného. Bylo mě fakt líto, že to vidím jenom já a dalších 31 diabetiků sedí doma. S tím se ale nedá nic dělat.
V srpnu mě prasknul kryt u pumpy, tak jsem dostala novou. Přijel pán, který má pumpy na starosti. Byl překvapený, že já jako dospělý člověk používám kalkulovaný bolus. Rozpovídal se o tom, s čím se setkává. Že je velmi málo ukázněných diabetiků, že léčbu prostě střílí od boku. Žádné glykémie, počítání sacharidů a zmínil se o dvou chlapcích z Prahy, kteří už jsou ve 22 letech skoro slepí díky neukázněnosti. Co mě ovšem překvapilo nejvíc bylo, že nejhorší pacienti jsou údajně v Praze a Plzeňsko že má zvláštní status. U nás jsou diabetici více vzdělaní a ukáznění. Jak jsem slyšela, tak podávám. Napadlo mě, jakou roli v tom hraje "Pirochův základ" a nadstandartní (alespoň podle mne) péče Diabetologického centra v Plzni na Lochotíně a rekondice, které pořádáme my SD a Diabetologické centrum.
V dnešní době je obrovské množství rekondic. Mám pocit, že slovo rekondice dost zlidovělo a používá se na každou rekreaci. Naše rekondice jsou především o vzdělávání. Začíná to u zdravotnického personálu. Lékaři i sestry jsou lidsky velmi vstřícní, chovají se tak, že jsou pacientům spíš jako přátelé. To je velmi důležité. Není nic horšího než chodit k lékaři se strachem. Na rekondicích máme sestry i lékaře po celý den pro sebe. Můžeme s nimi probrat všechno. Celý den jsou přednášky, které se střídají s pohybem.
Mohu se pochopitelně mýlit, ale proč by zrovna plzeňští pacienti měli být jiní? Také je fakt, že ti ukáznění se snaží stále vzdělávat, i když by mohl někdo namítnout,že už musí všechno za ta léta znát.
Ale jak život tak medicína se neustále vyvíjejí a kdo chce slušně žít, prostě se musí neustále vzdělávat.
Všem přeji krásný podzim. Zdraví Růžena