Červenec 2015

Dovolená

16. července 2015 v 10:43 | Růžena |  Život s cukrovkou
Tak už spolu žijeme 46 let. Já a cukrovka. Nikdy jsem nebyla na dovolené v zahraničí. Hlavně proto, že jsem čas od času upadala do bezvědomí, nejen díky hypoglykémiím. Protože se snažím být člověk zodpovědný raději neriskuji. Dovolená by měla být radostnou událostí a odpočinkem . Riskovat, že někomu zkazím dovolenou případnými zdravotními problémy, to není můj styl. Letos už je to dobré 3 roky, kdy nás navštívila záchranka. Nastal můj čas neskromných přání. Zatoužila jsem po dovolené v Alpách. A tak poprvé v životě ve svých 60 letech vyrážím do Bertechsgadenu Vybavena dvěma glukometry, náhradními stříkačkami, vším potřebným a nejlepší zdravotní pojistkou. Jedeme autem,ubytováni v hotelu s polopenzí s perfektním itinerářem - práce mého manžela. Příjezd do rekreační oblasti, pohled na alpské velikány a nádherná architektura německých staveb to vše způsobilo vlnutí mého zraku. Prostě nádhera.
Naše dovolená byla hlavně turistická, chodím ráda, hlídám ujité kilometry, bez krokoměru by to nebylo ono. Denně jsme nachodili 12km, jednou 14km. Ale to už jsem táhla nohy silou vůle. Počasí nám přálo, viděli všechno, co bylo v plánu.
Ono ani nejde slovy popsat všechnu tu nádheru. Ovšem tam jsem si uvědomila, jak je ten život krásný. A že díky perfektní zdravotní péči, kterou tady máme, mám ten život stále kvalitnější. Že vlastně jsem na tom v něčem líp než v mládí.
Ono je to také o štěstí. V Žinkovech jsem oslovovala dlouhodobé diabetiky a zjišťovala, jaký mají za sebou život. Jeden kolega vyprávěl, že měl velké štěstí na učitelku. Ta si dala za úkol, že nedopustí, aby byl vyčleněn ze školního dění a dokázala to. On měl možnost zúčastnit se veškerých školních aktivit, včetně pobytu v Bulharsku. To v té době bylo nevídané. Ona se nebála vzít na sebe zodpovědnost za svého žáka. Takže tenhle pán prožil jako diabetik už od těch sedmdesátých let zcela normální život. Z toho vyplývá, jak moc jsou pro nás důležité mezilidské vztahy. Ale o tom zas příště. Růžena

Rozloučení před prázdninami

16. července 2015 v 9:18 | Růžena |  Dia klub
4.6. jsme se sešli v prvním pololetí naposled. Tentokrát byl klub volnočasový, bez přednášky. Na pořadu byla rekondice v Žinkovech. Protože pro mne to byl úžasný zážitek, podělila jsem se s kolegy na klubu. Pro starší generaci je zajímavý život dnešních mladých diabetiků, neboť na tom se už oni podílet nemohou. Ale rozhodně bylo o čem diskutovat. Bylo to pěkné a zajímavé odpoledne. Je fajn se někdy sejít jen tak a prostě si popovídat.
První polovina roku byla zdárně ukončena. Takže zdravím a těším se na září. Růžena

Dia klub

16. července 2015 v 9:02 | Růžena |  Dia klub
7.5. přednášela na téma "Lipodystrofie" Bc. Renáta Řihánková. Jedná se o podkožní změny po častém píchání inzulínu. Přednáška byla vynikající, v případě Renaty to nelze ani jinak. Umí odborné věci vykládat naprosto srozumitelně, takže to musí pochopit skutečně každý. Je neuvěřitelné, co dokáže nesprávné píchání inzulínu s tělem udělat. Renata přinesla mnoho fotografií břich a paží znetvořených až neuvěřitelně. Přitom stačí správně střídat místa vpichu, kontrolovat změny na kůži a v případě změn postižená místa na delší dobu vyřadit, nechat odpočinout a zregenerovat. Vypadá to jednoduše,ale i mezi námi se našel pacient s už vzniklým problémem. Háček je v tom, že málo lékařů se věnuje detailně všem problémům souvisejícím s naší nemocí. Za to ovšem nemohou oni, ale jejich přetíženost.
I my, pacienti z Diabetologického centra máme tyhle vědomosti díky edukačním sestrám a programům typu rekondic a Dia klubů. Protože na obou akcích je dostatek času a jsou v podstatě pořádány jen a jen kvůli vzdělávání. Na nich dostanete odpověď na každou otázku, tedy pokud se odpovědět dá.
Na závěr jsme dostali šablony jako pomůcku na střídání míst vpichů a dozvěděli se, že v Americe začali vyrábět pro diabetické děti " tetování" , které se nalepí na tělo a pak lze smýt. Bezvadná pomůcka pro nácvik správného píchání inzulínu. Je až neuvěřitelné, jaké obrovské pokroky léčba diabetu od r, 1990 udělala a stále dělá. To je pro nás přímo vynikající. Nesmíme ovšem zapomínat na to, že základním kamenem naší léčby je ukázněnost, ukázněnost a zase ukázněnost.
Jak jinak, i tahle přednáška byla velmi přínosná pro nás pro všechny.
Růžena