Co bylo dál - pokračování

15. února 2015 v 16:45 | Růžena |  Život s cukrovkou
Paní doktorka mě poslala na rentgen žaludku, tam zjistili, že mám vřed. To způsobilo naprostou změnu mého myšlení, nedůvěru k lékařům a vědomí, že když se nepostarám sama, nikdo to za mně neudělá.
Já teď trochu odbočím od tématu. Moje maminka měla rakovinu. Ve 39 letech přišla o prs, prodělala chemoterapii, ozařování. Navíc měla celkem těžký revmatismus. Trpěla často velkýma bolestma kloubů a tak jí lékař předepisoval velké dávky Acylpyrinu, které jí pomáhaly. Pak jí začalo být špatně. Měla problémy s jídlem, ležela několik týdnů v nemocnici. Lékaři tvrdili, že je to poslední stadium rakoviny. Proč dělat nějaké vyšetření, když je diagno'za jasná. Hádejte na co zemřela. Při pitvě zjistili prasklý žaludeční vřed. A zase jsme u toho. Pokud má člověk jakoukoliv celoživotní nemoc, musí se stát sám sobě doktorem. Je mi upřímně líto toho, kdo na to nemá.
Tenhle můj příběh nevyprávím proto, abych si postěžovala, ale abych poukázala na to, jak moc důležité je vzdělávat se, zajímat se o vše, co se naší nemoci týká.
Přeskočím pár let. To už jsem se léčila u městského diabetoliga MUDr. Hrubého. V té době můj diabetes trval 18 let a doktor Hrubý už si se mnou nevěděl rady. A tak mě poslal na vyšetření do nemocnice k MUDr. Rušavému. Tam už si mě nechali jako pacientku a začala nová éra mého života. Psal se rok 1987. Ale o tom zase příště.
Zdraví RůženaUsmívající se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama