Leden 2015

Můj život s cukrovkou

24. ledna 2015 v 0:00 | Růžena |  Život s cukrovkou
Na začátku deváté třídy ZŠ jsem dostala chřipku. A stále se to nelepšilo, víc a víc jsem pila až 7 litrů minerálky denně, začala jsem hubnout a byla moc unavená. Tak mě táta jednoho dne naložil do auta a odvezl na pohotovost. Ani mě moc neprohlíželi, rovnou nás poslali do nemocnice.
Oznámili nám, že mám cukrovku a že tam musím zůstat. Bylo 1.11. 1969 a mně začínal nový život. Součástí mých zdravotních problémů bylo bolení břicha a tak můj nový život začal operací slepého střeva.
Dostala jsem seznam potravin, které nebudu smět jíst. Učila jsem se píchat inzulín, vyvařovat jehly a stříkačky, vařit Benediktovo činidlo s pár kapkami moče a pomocí Lestradetova činidla a pár kapek moče určovat množství acetonu v moči. Zajímavý byl stravovací režim. Ráno mě budili v 5 hodin na první snídani. 1 suchý rohlík a hrnek čaje. V 8 hodin druhá snídaně:2 rohlíky nebo chleba s něčím a bílá káva. V 10 hod. přesnídávka 1 kus ovoce - podle toho, co dodali rodiče - v poledne oběd. Dospělá porce a vždycky dvě masa. Odpoledne rohlík a hrnek mléka, večeře stejná jako oběd. Ve 21 hod. druhá večeře. A zajímavý byl i poměr jídla a inzulínu. Když byla vysoká glykémie, přidal se inzulín, když byla nízká glykémie,přidalo se jídlo. A tak nebylo divu, že po třech měsících takové léčby jsem přibrala 23 kg a píchala si 112 j. inzulínu. Stále jsem na tom byla špatně. Měla jsem smůlu, že mě hospitalizovali na dětském oddělení oblastní nemocnice, kde byly velice hodné paní doktorky, ale o cukrovce toho moc nevěděly. Údajně v té době už existovala dětská diabetologie, ale to jsme nevěděli.
Kromě jiného jsem dostala veškeré učebnice a učila jsem se prostě sama. Do nemocnice docházela paní učitelka, dostávala jsem úkoly a pak mě zkoušela jako ve škole. Tak plynul čas. 30.června 1970 přijel táta, podepsal revers s tím, že jestli mám umřít, tak ať umřu radši doma a odvezl mě domů. Moje léčba diabetu tedy začala osmiměsíčním pobytem v nemocnici. Jedinkrát jsem navštívila místního diabetologa, někdo mě musel dodat inzulín. Z té návštěvy mám krásnou vzpomínku na pána v čekárně, který vykládal, že se s tím vyvařováním stříkaček moc nepáře. "Občas je hodím do polívky a taky to jde." Pak tátovi někdo poradil, aby zkusil oslovit MUDr. Pirocha. To byl krajský diabetolog sice pro dospělé, ale mě už bylo 15 let. Měla jsem štěstí, vzal mě.
Při první návštěvě si zavolal napřed tátu a já čekala v čekárně. Dal se se mnou do řeči starý pán a vykládal mě, že když on byl v mém věku, tak chodili diabetici dobývat pařezy, chtěli li přežít. Mockrát jsem o tom přemýšlela, to si opravdu neumím představit. Ale bylo mu přes 80 let a jednalo se o konec 19 století.
Ten den mě byly předány první užitečné informace. Místo 112 j. Depu a Superdepu 56 j. Inzulínu Lente a opravdovou diabetickou dietu. To znamená nejen sortiment, ale i množství potravin. A v roce 1971 proběhla moje první diabetická rekondice.
Podrobně probíraná dieta - co a proč a kolik čeho můžeme, pohybový program, ale také kultura. I na tu kladl doktor Piroh velký důraz. O tom se dnes tolik nemluví, ale je fakt, že když má člověk nějaký celoživotní problém, musí kromě těla pečovat i o duši, aby se z toho někdy nezbláznil. A je lepší cílevědomě pracovat na své psychice, než brát antidepresiva. Pravdou je, že i když už mám diabetes 45 let a za ta léta se mnohé změnilo, stále čerpám z té první rekondice. Základ byl pravidelně 6x denně jíst. Dnes už mě to stačí pouze 4x, ale je to základ. Druhá věc - nikdy nejíst mezi určenými jídly. Neochutnávat a neuzobávat. Jídlo mezi je povolené pouze v případě hypa. Tím se řídím celý život.
Pohyb. Tenkrát nám doporučovali hlavně posilování. 2-3 kg činky, později 3-6 kg pytlíky s pískem na posilování nohou. Na loňské rekondici se mnou nesouhlasil jeden účastník, že posilování je pro nás špatné. Já jsem krom fyzické práce v zaměstnání doma posilovala tak 5x v týdnu do 40 let. V té době mě laserovali jedno oko, tak posilování nesmělo být, asi po třech letech jsem znovu začala. Ještě v 55 letech jsem navštěvovala 3x v týdnu posilovnu. A mnohokrát v životě mě napadlo, že tomu posílování vděčím za mnohé. Že mně právě ta někdy dost tvrdá práce a to, že jsem ještě po práci našla sílu a přínutila se cvičit, drželo ve slušném stavu. Rekondice měly tu výhodu, že jsme se tam naučili cvičit správně. Myslím si, že pohyb je pro nás důležitý stejně jako dieta. Posilování a procházky. Má to výhodu, že doma si člověk ten čas vždycky nějaký najde, není vázaný na přesný čas a nic to nestojí. A pohyb venku to samé. To může každý a hlavně kdykoli.
Dnešní povídání končím rekondicí, myslím, že pro diabetika je to opravdu to nejlepší, co ho může v diabetickém vzdělavání potkat. Růžena

Proč jsem začala psát tenhle blog.

17. ledna 2015 v 10:26 | Růžena |  Přání a další sdělení
Moje jméno je Růžena a budu vás provázet tímto blogem.
Smyslem tohoto blogu nejsou a nebudou odborná témata. Těch je v dnešní době všude dost. Zdejší informace budou vycházet nejen z mých dlouholetých zkušeností - mám diabetes od roku 1969 - ale i mých známých a přátel. Chci psát o tom, jaký je nebo může být život s diabetem, jak se vyvíjela léčba, o zkušenostech vlastních i odkoukaných. O chybách a omylech a vůbec o všem, o čem jsem přesvědčená, že je pro každého diabetika nezbytné. To je jedna polovina.
Ta druhá bude o našem Svazu diabetiků v Plzni. Jsem přesvědčená, že naprostá většina lidí - diabetiků - neví o naší činnosti skoro nic. A protože se dnešní život odehrává hlavně na počítačích, rozhodla jsem se založit tenhle blog.
Zároveň vyzývám všechny, kteří mají nějaké zkušenosti a myslí si, že by mohli obohatit nebo naopat před něčím varovat druhé, aby se ozvali. Buď na tenhle blog nebo na můj e-mail.
Nás diabetiků je hodně a bude nás stále víc. Ale zjištěním diabetu život nekončí. Pro někoho naopak začíná. A je dobré vědět, že toho co můžu je většina a že i z toho co nesmím, si mohu udělat přítele.
Tak to jen na úvod. Zdraví vás Růžena

Představujeme Dia kluby

9. ledna 2015 v 16:03 | Růžena |  Dia klub
Dia kluby jsou v podstatě odborné přednášky. Téma se volí podle zájmu a přání diabetiků. Výhody jsou nesporné.
Přednášející jsou odborníci na slovo vzatí. Klub není jen suchá přednáška. Prakticky kdokoliv se může na cokoliv zeptat. Pochopitelně k tématu. Ordinace lékařů jsou dost přeplněné a není možné, aby každý pacient strávil v ordinaci tolik času, kolik by chtěl. A já budu asi neustále opakovat, že úspěch naší léčby je hlavně ve znalostech své nemoci. Je dobré číst odbornou literaturu, vyhledávat články na internetu, ale je tu ještě jedna věc. Každý jsme jiný, každý z nás je diabetický originál. A může se stát, že to co pomáhá jednomu, nemusí mít úspěch u druhého. To se týká stravování, pohybu i životního stylu. Každý z nás si musí vytvořit svůj způsob života tak, aby to jeho cukrovka akceptovala. Také proto mám ráda dia kluby, protože zde můžete probrat to, co zrovna potřebujete.
V roce 2014 jsme probírali: Psychické bariéry v léčbě diabetu
Velikonoce a diabetická dieta
Jak dosáhnout optimálních glykémií?
Úskalí diety diabetické o dovolené
Jak vyzrát na cholesterol
Diabetická noha
Diabetes a pohyb - přednáška s praktickými ukázkami
Všechny Dia kluby se konají v sídle Plzeňské krajské rady pro zdravotně postižené, nám. Republiky 28 (pasáž Slávie, vchod A, 2. patro, místnost č.209 )

Diabetes a pohyb. Rehabilitační sestra Daria Richterová nám poradila perfektní sestavu cviků pro každý den a na protažení celého těla.

Diabetická noha. Edukační sestra Renata Řihánková tentokrát s sebou přivedla i pedikérku - členku podiatrické společnosti. Přednáška měla 2 části. Diabetická noha a péče o nohy. Dostali jsme vzorky pro nás vhodných pečujících krémů.
Bylo to perfektní a ze života. Nejprv jsme se dozvěděli, co je to vlastně diabetická noha. Následovala péče o nohy a prevence. Nechyběly příběhy z ordinace. Je neuvěřitelné, co všechno se může stát. Také je neuvěřitelné, jak dlouho dokáží lidé chodit s otevřenou ránou a tajit jí "ze strachu z lékaře."
Tato přednáška měla velký úspěch a domluvili jsme se, že letos v květnu bude měření citlivosti končetin.

Jak vyzrát na cholesterol. Kdysi dávno, když se začalo pro nás měnit složení stravy, jsem scháněla řeznické normy. Zajímalo mě, proč vlastně nesmíme ( neměli bychom ) jíst paštiky, salámy, atd. Nebylo to snadné a nakonec jsem je sehnala. A byla jsem skutečně hodně překvapená, kolik je tam kůží, sádla, atd.. Většina lidí tohle neví, i když je dnes osvěta velmi dobrá. Dnes už můžeme sehnat potraviny velice kvalitní, ale jsou dražší a ne všude dostupné. Ale důležité je vědět, když něco nesmíme, tak proč a co nás čeká, když se tím nebudeme řídit. Přednášela Eva Palečková - dietní sestra - a opět měla zajímavé příběhy z ambulance a tentokrát i z účasti na pitvě.

To byly naše nejzajímavější Dia kluby loňského roku.
Podotýkám, že naše přednášky jsou určeny nejen našim členům. Přijít může každý diabetik, nebo partner, člen rodiny. Rádi mezi sebou uvítáme každého.

V letošním roce začínáme 5.2. 2015 přednáškou: Sociální služby a diabetes přednáší: PhDr. Jana Petrová
5.3. 2015 Péče o chrup diabetika přednáší: Petra Korbová dentální hygienička
2.4.2015 Význam správného stravování při diabetu přednáší: Bc. Romana Fatková
dietní sestra FN Plzeň Lochotín
7.5.2015 Diabetická noha - měření citlivosti - a co jsme ještě neprobrali
přednáší:Bc. Romana Řihánková edukační sestra Diabetologického centra FN Plzeň Lochotín
4.6.2015 Diabetes a prevence přidružených onemocnění a očkování
přednáší: Bc. Martina Jiránková

Témata na druhé pololetí zatím nemám. Pokud by někdo měl konkrétní zájem, můžete dát vědět.
Zdravím všechny diabetiky v novém roce a přeji dobré zdraví, hodně sil a pevné vůle při zvládání každodenních problémů. Ale také nezbytný optimismus a Usmívající se. Vaše Růžena

Rekondice II

3. ledna 2015 v 17:25 Rekondice
Historicky první rekondice proběhla v roce 1962 v Trpistech u Stříbra. Měla obrovský úspěch. V roce 1966 o "nemocnici v přírodě" psaly v novinách, mluvilo se o nich v rozhlase i v televizi. Diabetici z celé republiky projevovali obrovský zájem, ale kapacita byla příliš malá. Uvažovalo se o zřízení nemocnice pro diabetiky (podobné té německé) v Konstantinových lázních a diabetici byli dokonce ochotni stávající zařízení v Žinkovech upravovat svépomocí.
Tak tohle jsem se dozvěděla ze " Zpravodaje československých invalidů" z 18.9.1966.
" O diabetické léčebně v Žinkovech vysílal zprávy rozhlas, televize a mnoho zpráv se objevilo v denním tisku. To způsobilo, že diabetici z nejrůznějších částí republiky projevili zájem o pobyt v léčebně. Žádosti svědčí o tom, že léčení diabetu u nás postrádá soustavnou péči. I když naše společnost věnuje na zdravotnictví obrovské částky. A je pozoruhodné, že jde většinou o lidi mladé nebo ve středním věku, kteří chtěli zlepšit svůj zdravotní stav. Žel, není možné jim vyhovět z toho prostého důvodu, že není vhodná léčebna."
To, myslím, nepotřebuje komentář. Proč a na čem ty krásné plány ztroskotaly, už se zřejmě nedozvíme. Pro nás je důležité, že i dnes v r. 2015 máme možnost jet na rekondici do Žinkov, ale i jinam, učit se a získávat vědomosti o diabetu a díky tomu žít plnohodnotný život.
Růžena