Turistika

6. července 2016 v 11:59 | Růžena |  Naše činnost
Začalo to tím, že na sobotní vycházce začali někteří účastníci brblat, že naše výlety jsou sice fajn, ale jednou za měsíc je málo. Tak mě napadlo, proč nechodit ve všední den. Stejně se vycházek účastní důchodci. Tak jsme domluvili středu, aby to bylo jednodušší a mohlo se s tím předem počítat.
Chodíme od března. Délka našich tras se postupně zvyšuje z původních 6,5 km na 12 km. Každou středu se domlouváme na tu další. Je nás kolem 9 . 9 stálých turistů, diabetiků, kteří chtějí dělat něco pro své zdraví. To přece není málo! Příjemné je, že je to i dobrá parta a myslím, že se všichni na sebe těšíme.
Problém bývá trasa. Přece jen tolik turistiky chce také nápady, kam vlastně jít. Hodil by se nám někdo na navrhování tras.
Zatím procházíme Plzeň - její blízké okolí, Krkavec, Chlum, Radyni i na Kozlu už jsme byli. To je teď pro nás největší výzva.
Procházky jsou celoroční, pouze občas někdo vypadne. Nemoc, návštěva doktora.....
Rádi mezi sebou uvítáme nové příznivce pohybu, případně i náměty na trasy.
Zdraví a těší se na vás Růžena
 

Dovolená

6. července 2016 v 11:38 | Růžena |  Život s cukrovkou
Máme tady léto a s ním dobu dovolených.
I nám se zachtělo někam vyrazit. Vybrali jsme Moravský kras. Manžel objevil ubytování v penzionu, který má vlastní bazén se slanou vodou. Bezvadné je to, že v případě zájmu máte bazén pouze pro sebe.
Moje nadšení nebralo konce. Co mám pumpu, jsem se nekoupala a také kvůli zánětům močových cest z bazénů. Do cíle jsme dorazili večer ve čtvrt na sedm. Najedli se a hned se šli koupat. Byla to nádhera! Voda byla čistá, bazén velký a vůbec se mě nechtělo ven. Ale těšila jsem se na zítřek, bylo před námi 5 krásných dnů.
Druhý den byly v plánu jeskyně. Ráno Macocha a Punkevní jeskyně s jízdou na lodích. Při vystupování z lodě se loď zhoupla a já narazila holení na ostrou hranu mola. Samotnou mě překvapilo, jakou rychlostí vyroste obří boule. Noha rozseknutá, boule jako hrom. Naštěstí je v Blansku nemocnice, tak další cesta vedla tam. Dopadlo to dobře. Žádná zlomenina, jen nohu zafačovali. Jasná byla jedna věc. Je po koupání.
Jsem sběratelkou cukříků.
Ano, sbírám ty malé, balené cukříky, co dostanete ke kávě či čaji. Takže kam přijedeme, dám si kávu, nebo manžel chodí a prosí. A jak jsme byli v té nemocnici, všimli jsme si, že tam vaří kávu - v jakési recepci - a tam cukříky. Pochopitelně ty, které nemám, protože mají vlastní obal. A bylo po smutku. Když jsem doma vyprávěla synovi, jaké mám krásné cukříky díky zmrzačené noze, jen prohlásil, že to je vrchol optimismu. Tvrdím, že pesimistů je na světě dost, proč bych zrovna já měla rozšiřovat jejich řady. Usmívající se
A tak bylo po koupání. Ale mám nové, krásné plavky, na jedno použití. Kdo už to může říct?
Chodit jsem mohla a tak zbytek dovolené proběhl podle plánu. Viděli jsme všechno, co jsme chtěli. Krásný kraj, krásná místa. Dokonce mě potěšila i jedna maminka s malými dvojčaty a batohem na zádech, když se předklonila a byla vidět inzulínová pumpa na podprsence. I tak se pozná, že diabetici dnes žijí opravdu zcela normálně. Jen se musí snažit a chtít.
Krásné léto přeje Růžena

Kvalita života

14. dubna 2016 v 10:52 | Růžena |  Život s cukrovkou
Od března chodíme každou středu na procházky. A já se ptám a vyzvídám. Zajímá mě, jak diabetici žili a žijí. Psychologie byla vždycky moji velkou zálibou. Nikdy jsem nebyla moc společenská a nechodila mezi diabetiky. Ten poslední rok si opravdu užívám.
Máme mezi sebou diabetiky 1. typu, kteří mají cukrovku od dětských nebo mladistvých let i dvojkaře, kteří mají diabetes ze stresu. Zjišťuji docela zajímavé věci.
Jak moc záleží na lékaři, ke kterému se dostaneme.
My, kteří jsme se léčili u MUDr. Pirocha, jsme byli vedeni k určité askezi. Jeden den jako druhý, všechno ve stejnou dobu, denně hodinu posilovat, minimum jídla. Ti kteří byli schopni a ochotni takhle žít, tady povětšinou ještě jsou a nemají závažnější komplikace. Pak je druhá část lidí, kteří v sobě nenašli sílu s diabetem a ukázněností bojovat. Vím o mnoha, kteří zemřeli mladí. Musíme ale vycházet z toho, že ne vždycky všechno platí na 100 %. My starší dobře pamatujeme dobu, kdy jsme leželi v nemocnici na Borech, na interně na spojce. Tam byly pokoje o 15 lůžkách. Mnohdy jsme leželi i na chodbě na zemi na matraci, to když nebyla volná postel. Byla to velká škola života, když jsem jako 15 i letá holka sdílela pokoj s umírajícími babičkami, s lidmi po amputaci apod. Tehdy jsem věděla, že budu dělat všechno pro to, abych takhle nikdy nedopadla. Když o takových lidech slyšíte, zdá se vám to hrozné. Zažít to na vlastní kůži znamená něco mnohem víc. Slyšela jsem od více diabetiků, že tohle je - i mne - motivovalo a zároveň umravňovalo. Protože co si budeme říkat, život s cukrovkou může být kvalitní a krásný, ale něco pro to musíme udělat a není to legrace.
Poslední dobou jsem měla to štěstí a potkala pár diabetiků "ze starých časů". Lidi, kterí mají diabetes od mládí a byli venkovani. Léčili se u lékařů mimo Plzeň. A Byla jsem v šoku. Dělali sport i s cukrovkou, jezdili na túry do Tater. Šlo to i dobách dávno minulých.
Jak je vidět, nic není černobílé. Věřlla jsem tomu, že v dnešní době už nemůže potkat nikoho to, co potkalo mne. Omyl. I dnes se najdou lidé, u kterých lékař něco ošklivě zanedbal. Zjišťuji, že život je náhoda. Ani moc nezáleží na době, ale dost na štěstí, kam a ke komu se dostaneme. To, bohužel, asi moc neovlivníme. Přesto je nutné celý náš život ovlivňovat to, co ovlivnit můžeme. Protože život je fajn a stojí za to.
Rozpačitý Růžena
 


Vycházky

14. dubna 2016 v 9:52 | Růžena |  Naše činnost
Od letošního března máme nový projekt. Středeční vycházky pro fyzicky zdatnější členy. Vzhledem k tomu, že se konají ve středu od 9 hod., je to spíš pro důchodce. Mladým fyzicky aktivním lidem bychom nestačili.
Samotnou mě překvapilo, že je docela zájem. Překvapilo mě i to, že jedna účastnice je z Radobyčic, další jezdí ze Lhoty u Dobřan, další od Nepomuku. Tak si uvědomuji, že nejen vhodným pohybem děláme něco pro své zdraví, ale vytvořili jsme partu pohodových lidí, kterým je spolu dobře. I to je v našem věku velice důležité.
Dobré je to, že chodíme každou středu, trasy 7 - 8 km. Plzeň je krásné město se spoustou nádherné přírody, takže s trasami není problém. Každou středu se domlouváme kam příště a v plánování tras se zapojujeme všichni. Každá procházka končí někde na kávě. Hodinku posedíme a povídáme - stále je o čem.
Pohyb je pro nás velice důležitý, ne každý může chodit do bazénu - ekzémy, záněty močového měchýře apod.. Je fajn spojovat příjemné s užitečným. Včera tak mezi řečí vyplynulo, že mnozí by seděli doma u televize a vítají možnost jak společnosti, tak vycházek. To mě zahřálo u srdce. Nejsme jako Svaz diabetiků zbyteční. Zatím jsme byli 4x a vycházek se zúčastnilo 9 lidí. Což na nový projekt není špatné. Doufám, že se časem budou přidávat další zájemci.
Vaše Růžena

1. Společenská akce

21. února 2016 v 10:01 | Růžena |  Naše činnost
V sobotu 20.2. se konala 1. Společenská akce SD v Plzni.
Inspirace přišla už v Žinkovech a zanedlouho poté si jeden účastník postesknul na Spolužácích, že je škoda, že se uvidíme zase až za rok. Napadlo mě, že by možná takové setkání ocenili i naši starší členové. Začátky nebyly snadné. Akci jsem původně naplánovala do Šeříkovky, protože tam máme členské schůze. Máme asi 270 členů, doufala jsem, že nebude problém lidi získat. Opak byl pravdou. Půl roku jsem lákala a přesvědčovala naše členy, abych pochopila, že všechno co je nové, se musí rodit v bolestech. Nakonec se přihlásilo 40 lidí.
Včera konečně nastal den D. Ve dvě hodiny ze mne spadla nervozita a radostně jsem vítala každého nového příchozího. Přišlo 26 lidí.
Setkání se konalo v Minipivovaru Groll. K tanci a poslechu hrál DJ Sulda - jinak František Sulatický. I on je členem SD v Plzni a zároveň dlouhodobý diabetik. Akce měla sloužit k tomu, aby se naši členové mohli 1x za rok setkat, pobavit a zatancovat si. Součástí odpoledne bylo ocenění členů, kteří žijí s diabetem 50 let. Letos byly 3.
Po druhé hodině jsem přivítala přítomné a představila předsedkyni SD Hanu Boulovou. Poté jsme ocenily naše "padesátníky", předaly diplomy a dárky. Obsluha přinesla raut. Byly řízečky, masová mísa, sýrové rolády, zelenina, chléb, na stolech stály džbánky s vodou, citronem a pomerančem. Seděli jsme a povídali. Kolem půl čtvrté se zábava rozjela, tancovalo se jak o život, za vtipných poznámek DJ Suldy. Od charlestonu po modernu. Bylo fajn, že tancovali úplně všichni.
Uteklo to a najednou bylo 18 hod. Účastníci byli nadšeni, prohlásili, že akce byla nad jejich očekávání. Jen se pozastavovali nad tím, že zájem projevilo tak málo lidí.
Ti co přišli, byli spokojeni a to byl účel. Na poprvé to nebylo špatné. Doufám, že si to lidé řeknou a za rok nás bude víc.
Včera jsem měla celý den glykémii 15 - 16, třikrát jsem přepichovala pumpu, připichovala inzulin. Večer začala glykémie opadávat. Dnes už je v pořádku. A tak mám novou zkušenost, jak stres ovlivňuje glykémii i tam, kde bych to nečekala.
Růžena

Vycházky

16. ledna 2016 v 6:04 | Růžena |  Naše činnost
V loňském roce jsme začali chodit na vycházky. S manželem provozujeme turistiku přímo s láskou. Celý žovot jsem kromě fyzické práce denně cvičila, ale musím přiznat, že teď už toho moc nenacvičím. Ale protože vím, že pohyb je pro nás velmi důležitý, alespoň chodím. Mám štěstí, že i manžel chodí rád. V Plzni je dost diabetiků, kteří nikam nechodí jen proto, že jsou sami. Partner zemřel, děti mají svůj život. Tak jsme se ve výboru rozhodli, že se pokusíme tyhle lidi vytáhnout z jejich samoty a dát jim trochu pohybu i společnosti. Tak vznikly Dia vycházky.
Postupně se k nám začali přidávat naši členové. Pomalu, ale každou vycházku přišel někdo nový. V prosinci na posledním vánočním výletě do Příchovic nás bylo 13. Z toho jsem měla velkou radost. Už nám vzniklo i první přátelství.
Je mě trochu líto Dia klubů, které po mnoha létech skončili, ale vycházky to vykompenzovaly.
Měli jsme obrovské štěstí, že i počasí nám přálo. Až na drobná hypa problémy nebyly. V současné době připravujeme program na letošní rok. Začínáme v březnu. Tentokrát to budou první soboty. Začneme obchodní stezkou ve Starém Plzenci, chystáme se na Kozel. Snad i letos nám počasí bude přát.
Růžena

Den pro zdraví

31. prosince 2015 v 4:50 | Růžena |  Naše činnost
14. listopadu je Světový den diabetu. V letošním roce tento den připadl na sobotu. Což je dobře. Využili jsme toho a uspořádali Den pro zdraví. Ten letošní byl jiný, než ty předchozí. První změna byla v tom, že jsme se spojili s Fakultní nemocnicí a ta druhá v místě konání. Den pro zdraví se konal v budově bazénu na Slovanech.
Spolupráce s nemocnicí byla přínosná. Přece jen víc lidí, víc nápadů a víc možností. A tak byl program velice pestrý. Edukační sestra se spoustou materiálů, dietní sestra, poradna diabetické nohy a měření citlivosti nohou. Nabídka glukometrů, tekutých cukrů, edukačních materiálů od firem Abbot, Sanofi, Lilly. Pedikérka, která je členem Podiatrické společnosti, Svět zdraví. Prodej čokolád a mlsání slazených ječným sladem. V bazénu probíhala ukázka cvičení ve vodě, v tělocvičně se cvičilo celý den. Venku před bazénem stál sanitní vůz záchranné služby, lidé si ho mohli prohlédnout a zhlédnout ukázku první pomoci. Vedle studenti medicíny měřili ve stanu glykémie a krevní tlak. Svou prezentaci měl i Svaz diabetiků. Měli jsme ochutnávku zdravého mlsání - mrkvovou buchtu, chipsy z červené řepy a celeru a pomazánky. Pochopitelně i s recepty. Medici seznamovali děti s tím, co je čeká u lékaře a zároveň byla i výtvarná dílna pro děti.
Den pro zdraví byl od 10 do 16 hod. Takřka celou tu dobu stála venku před stanem fronta. Celý den se cvičilo v tělocvičně a v bazénu bylo také dost zájemců. U jedné paní naměřili hodnotu glykémie přes 20. Rovnou byla poslána do Fakultní nemocnice. Den pro zrdraví se povedl. Bylo za tím mnoho práce, ale splnil svůj účel.
Růžena

Rozloučení s Dia klubem

31. prosince 2015 v 4:03 | Růžena |  Dia klub
V letošním roce skončil Dia klub. Ani nevím, kolik let vlastně běžel. Ale hodně. Jedna z nejlepších a nejzáslužnějších činností. Měli jsme možnost zeptat se a konzultovat jakýkoliv problém související s cukrovkou. Romana a Renata jsou odborně hodně vysoko. Je to škoda. Nic s tím nenadělám, taková je doba. Dnes hledají pacienti rady na internetu. V létě jsem byla na ORL. Paní doktorka se tam rozčilovala, že přibývá pacientů, kteří když mají problém, hledají radu a řešení na internetu. K ní potom přichází se zanedbaným problémem a většinou pozdě. Často díky tomu přijdou o sluch.
Po druhé straně je fakt, že lidé mají čím dál tím míň času.
V prosinci jsme si udělali poslední Dia klub na rozloučenou. Už nás přišlo jen 5. Pozvali jsme Renatu a Romanu. Romanu odvezli den předtím do nemocnice, takže přišla jen Renata. Napekla jsem mrkvance a sýrové dortíčky, Naďa upekla jablkový koláč. Bylo to pěkné, i když nás bylo málo.
A tak skončila jedna ze záslužných činností plzeňského Svazu diabetiků.
Loučí se Růžena

PŘÁNÍ

5. prosince 2015 v 16:16 |  Život s cukrovkou
KRÁSNÝ ADVENTNÍ ČAS

ŠŤASTNÉ A VESELÉ VÁNOCE


PEVNÉ ZDRAVÍ V NOVÉM ROCE 2016



Další články


Kam dál