A zase něco o rekondicích

24. srpna 2018 v 12:02 | Růžena |  Rekondice
REKONDICE - ten název je dnes používán velmi často.
Ale co to vlastně rekondice je? Nepodařilo se mě dohledat, kdy byla ta úplně první, ale 1965 nebo 1963. Už jsem tady zmapovala kdy a jak rekondice vznikly. Ale tentokrát trochu jinak. Dříve rekondiční pobyty zajišťovala a financovala FN Plzeň. MUDr. Piroch nadšený německým modelem dokázal vymoci na nemocnici pořádání těchto vzdělávacích programů. Pacientovi byla vystavena pracovní neschopnost po dobu rekondice. Proto také panovala vojenská kázeň, diabetici byli jako v nemocničním procesu. Lékař zodpovídal "vlastním krkem" za všechno. Proto nikdo nesměl rekondici opustit a dost se všechno hlídalo. Ale i přes přísný režim byl o pobyty zájem. Léty se utvořila parta těch, kteří jezdili pravidelně. To byli ti, kteří se chtěli vzdělávat a záleželo jim na svém zdraví.
V té době neexistoval Svaz diabetiků. Byl Svaz invalidů, pod který spadala všechna onemocnění. Po roce 1990 se Svaz invalidů rozdělil na jednotlivá onemocnění a vznikl Svaz diabetiků. Tady v Plzni byli první členové hlavně z řad účastníků rekondic. Protože SD bojuje za práva a vymoženosti, sdružuje a vzdělává diabetiky.
Čím víc o tom přemýšlím, mám pocit, jestli první rekondice nebyla právě u nás. Samozřejmě se mohu mýlit. Dnes se rekondicí nazývá kdejaký pobyt. Ale ta původní - to bylo důkladné studium vlastní nemoci a těžké pilování toho co nesmím a naopak musím. A hlavně sebekázeň a zase sebekázeň. To pochopitelně odpovídalo své době. Tenkrát nic lepšího nebylo.
Dnes se na rekondicích učí, jak si moci zahřešit, a mít přitom dobré glykémie. Doba je jiná a pro nás diabetiky hodně jiná. Ale ty plzeňské rekondice jsou stále plné vzdělávání, odborných přednášek, informací o všem, co se děje ve světě, jaké jsou nové možnosti.
Jen na jejich pořádání spolupracují dva subjekty. Svaz diabetiků zajišťuje ubytování, stravování, Diabetologické centrum dodává špičkové zdravotníky.
Hlavně aby tohle partnerství vydrželo co nejdéle! Usmívající seRůžena
 

Výlety

26. července 2018 v 11:23 | Růžena |  Naše činnost
Už se stalo pravidlem, že každý rok pořádáme jeden výlet na jaře a jeden na podzim. To jsou výlety, na které jezdí starší členové. Trochu kultury, trochu pohybu a hlavně setkávání. Sdílet s ostatními kousek svého volného času, popovídat si a probrat kousek svého diabetického života.
V květnu jsme navštívili SOOS u Františkových lázní,Boheminium u Mariánských lázní. Tentokrát jsme víc chodili, ale opět jsme měli štěstí na počasí a bylo to nádherné. V říjnu nás čeká zámek Orlík, Schwarzenberská hrobka a hrad Zvíkov.
Díky těmto výletům se rozrůstá počet diabetiků, kteří mají zájem o společné akce. A tak jsme se domluvili a objednali návš
těvu zámku v Rochlově. Sešlo se nás 15. A bylo to naprosto fantastické. Zámek v Rochlově není běžně otevřený. Měli jsme ho sami pro sebe. Průvodce byl bezvadný, počasí nádherné. Tam jsem si uvědomila, že tohle všechno máme díky Svazu diabetiků. Zavzpomínala jsem na dobu, kdy jsme se s manželem dohodli, že zveřejníme datum naší rodinné vycházky a budeme přibírat zájemce o pohyb a společnost z řad diabetiků. To bylo 1x za měsíc v sobotu. Teď chodíme každou středu i přes léto. Už několik let. To je přece úžasné.
V loňském roce uskutečnili svůj první výlet naši mladí členové. Ten byl hodně pohybový. Takže první vlaštovka a snad i ten se bude opakovat. Vždyť setkávání a pohyb jsou pro nás všechny velice důležité.
Růžena

Roztoky

17. června 2018 v 9:09 | Růžena |  Rekondice
Druhy rekondičních pobytů se neustále vylepšují. Týdenní Žinkovy určené pro fyzicky zdatné diabetiky jsou asi nejstarší. Víkendová rekondice pro diabetiky s komplikacemi. Týdenní rekondice v Grádlu s MUDr. Šifaldou, víkendová pro mladé od 15 let a víkendová pro pumpaře.
V loňském roce byla historicky první rekondice pro mladé diabetiky. Konala se ve spolupráci Diabetologického centra a dětské diabetologie. Cílem této rekondice je usnadnit mladým diabetikům přechod z dětství do dospělosti.
Víkendová rekondice pro diabetiky s pumpou a pro ty, kdo používají senzory, se neustále zdokonaluje. Na tuhle rekondici jezdí i rodinní příslušníci. Letos už jich bylo 8. Vesměs partneři mladých diabetiků. Zúčastnili se všech přednášek, zapojovali se do diskuzí. A opět historicky první bylo školení partnerů. Probírala se první pomoc při hypoglykémii. Píchal se glukagon. Nikdo neuniknul a opět při tom byla spousta legrace. Krásné je, že naši partneři mají zájem získávat informace o diabetu a pomáhat nám. A také to, že lékaři mají zájem naše partnery vzdělávat.
První den po večeři dostanou všichni diabetici senzor. Poté se proberou možnosti úpravy inzulínu při sportu. Druhý den byl výlet do Nižboru cca 20 km. Po návratu se stáhly senzory a probírali jsme, co kde bylo dobře nebo špatně. V praxi ověřovat své znalosti a mít možnost hned zjistit, kde se stala chyba. To je ten nejlepší způsob léčby, který prostě nejde dělat ambulantně.
V sobotu byly přednášky, odpoledne výlet na Křivoklát. Večer opět přednášky. V neděli byly jednotlivé pohovory a vydávání lékařských zpráv.
Rekondice byla opět velmi vydařená. Tak zase za rok.
Růžena
 


A zase trochu jinak

17. června 2018 v 8:14 | Růžena |  Rekondice
Diabetické rekondiční pobyty se konají už skoro 60 let. Mění se lékaři, sestry i způsob "výuky". Jako se mění doba - pro nás diabetiky jen příznivě - změnil se a to dost podstatně i vztah zdravotník - pacient. Místo titulů oslovujeme lékaře i sestry jménem, můžeme diskutovat v podstatě o čemkoli. Zdravotní personál je pro účastníka rekondice kamarádem a vždy při ruce při řešení problémů. Co je zvláštní je i chování diabetiků samých. Někteří jsou ve znalostech diabetu na velmi vysoké úrovni a i ti předávají své zkušenosti těm méně znalým. Zúčastnila jsem se mnoha rekondičních pobytů. Na různých místech, s různými lidmi ať už mladšími nebo staršími. Zažila i různé lékaře i sestry. Všechny rekondice ale měly vždy jedno společné. A tím je kolektiv nebo prostě parta. Přemýšlela jsem nad tím, čím to může být. Všichni táhnou za jeden provaz, je spousta legrace, nikdo nikoho nepomlouvá, vzájemně si pomáhají. Zdravotníci prokládají své přednášky humorem a odlehčují je i otázkami typu "jak má paní doktorka velkou nohu" nebo luštěním morseovky. Tohle se prostě musí zažít, aby člověk pochopil. A výsledkem toho všeho je dobře edukovaný diabetik. V takovýchto podmínkách se totiž informace vstřebávají úplně jinak. Diabetici, kterým záleží na svém zdravotním stavu, se na rekondice opakovaně vrací. Ono je totiž stále něco nového a i pouhé opakování a procvičování je velmi důležité. Sláva rekondicím. Usmívající se
Růžena

Rekondice mladých

4. ledna 2018 v 11:23 | Růžena |  Rekondice
Začátkem listopadu 2017 se uskutečnila první svého druhu rekondice pro mladé diabetiky od 15 do 30 let. Smyslem této rekondice je přechod mladých diabetiků z dětství do dospělosti. Proto byla pořádána napůl diabetologickým centrem a napůl dětskou klinikou. První byla i v tom, že vedoucí lékařka MUDr. Picková je sama diabetičkou.
Říkejte mi Klárko.
Tím se představila nová lékařka - vysportovaná mladá dáma s viditelně nošenou pumpou a senzorem. A byla naše. Pro účastníky byla Bohem i kamarádkou. Nutno dodat že i vzorem. Ranní venkovní rozcvičky vedla Klárka a bylo vidět, že je to její denní chléb. Přednášky byly trochu jiné vzhledem k věku účastníků, spíše se pilovaly základy. Ale i tady rekondice začínala zavedením senzorů. Po večeři se probírala léčba a úpravy léčby. Druhý den byl celodenní výlet Šumavou. 18 km. Po návratu se kontrolovaly pumpy a senzory a probírala pochybení. Dietní sestra probírala a pilovala správný způsob stravování. A opět vznikl krásný kolektiv. Byla i spousta legrace, když lékař z dětského předával již plnoleté do péče diabetologického centra. Během kursu děti ve skupinách soutěžily ve znalostech dia i nedia a na konci se hodnotily výsledky. Cen bylo spoustu, tak byly odměněni v podstatě všichni, ale vítězové víc.
Rekondice se povedla, určitě rozptýlila pochybnosti mladých lidí, kteří šli "do neznáma". A už se domlouvali na příští rok. Co může být krásnější, než když se mladý člověk dobrovolně zajímá o své zdraví?
Tak zase příští rok. Zdraví Růžena

Rekondice

4. ledna 2018 v 10:39 | Růžena |  Rekondice
Konstantinovy lázně
Rekondice pro diabetiky s inzulinovou pumpou. Druhá svého druhu. Vedoucí lékařka MUDr. Brožová opět nezklamala. I když musím říct, že zdravotní tým komplet je neuvěřitelný. Někdo se nad tím může pozastavit, ale já vlastně neustále srovnávám a vzpomínám na doby minulé. Jiná je rekondice pro člověka, který se zúčastní prvně, nebo po desáté, ale pro nás,kteří pamatujeme MUDr. Pirocha je to pomalu říše snů. Dříve jsme měli základní informace. Ale je jasné, že vzhledem k době, kdy nebyly kvalitní inzulíny, pořádné stříkačky a jediné, co pro nás bylo dané, byla ukázněnost, Benediktovo a Lestradetovo činidlo. Podle míry ukázněnosti byly výsledky. Nikdy jsme nevěděli, jakou nám naměřili glykémii. Ti co to uměli a obměkčili sestřičku, se výsledek dozvěděli. Ale nebylo to pravidlem. Dnešní léčba spočívá v tom, naučit pacienta tolik, co je schopen pochopit. Ti chytřejší nebo snaživější mohou znát to, co lékaři. tedy v rámci diabetu. Podotýkám, že to je praxe Diabetologického centra a rekondic. Prostě nás učí, abychom se mohli léčit sami a na kontroly docházet ke konzultacím. Pro člověka, který žije s diabetem a musí řešit různé zádrhele a překážky, jsou informace a umění s nimi zacházet velmi důležité. V dnešní době je slovo Rekondice dost zneužívané. Ty naše jsou o předávání znalostí lékařů pacientům. O přátelské formě výuky a předávání zkušeností. O kolektivech lidí, které na rekondicích vznikají a vzájemně si pomáhají. A tyhle kolektivy se rozrůstají a přibírají nové pacienty, kteří potřebují pomoc a lidský přístup.
A za to musím poděkovat jak lékařům, tak sestřičkám, ale hlavně Prof. Rušavému. To on začal tuhle novou cestu léčení a vybudoval Diabetologické centrum. Ale o tom příště.

Rok 2017

4. ledna 2018 v 9:45 | Růžena |  Naše činnost
Rok 2017 pro mne nebyl zdravotně nejlepší, proto píšu shrnutí až teď.
Pro Svaz diabetiků byl ovšem, troufnu si říct, přelomový. VYCHÁZKY. Je nás stále víc a chodíme čím dál tím častěji. Což je bezvadné, protože cukrovka a pohyb mají jít ruku v ruce. PLAVÁNÍ. Stále plaveme. Plavou sice starší ročníky, ale plavání je velmi přínosné v každém věku. VÝLETY. Letos byly dva. Na jaře sklárna Joska v Bodenmais, velké Javorské jezero, na podzim sklárna Moser, zámek Klášterec nad Ohří. Už nebyl problém naplnit autobus. DIVADLO. Na jaře ochotnické s Monikou, na podzim Velké plzeňské a nádavkem v Novém divadle muzikál, v němž zpíval Martin Hucl - náš člen. Den pro zdraví v listopadu byl zase o něco dál než vloni. Konečně REKONDICE, snad náš nejdůležitější projekt. Na jaře tradiční Žinkovy pro stále mladé diabetiky, v září týdenní s MUDr. Šifaldou v Grádlu, víkendový pro diabetiky s postižením v Žinkovech, v říjnu víkendové Konstantinovy lázně pro pumpaře a v listopadu nová rekondice pro mladé diabetiky od 15 - 30 let. Přelomové je také zapojování mladých lidí do fungování SD. Máme 3 nové členy výboru, na jaře uspořádali víkendovou akci- výlet do Žlutic pro mladé. Výlet se jim vydařil a v letošním roce už plánují další. Takže započala generační výměna ve SD. I nebo hlavně díky rekondičním pobytům se diabetici poznávají lépe, komunikují i mimo rekondice. Spojuje je společný zájem, kterým je dobrá kompenzace diabetu. Monice se narodilo krásné zdravé dítě, takže letos bude divadlo bez Moniky. Rok jsme zakončili v sobotu 30.12. společnou návštěvou kostelíka U Jiřího. Už tradiční akce rozloučení s rokem. Kostelík otevřeli jen pro nás a s výkladem. Skončili jsme na společné kávě, abychom si popřáli do nového roku.
Rok 2017 byl pro nás velmi úspěšný. Můžu nám jen popřát, aby i ten 2018 byl stále dobrý.
A tak jak se přeje: Krásný pohodový rok 2018 plný pěkných glykémií, dobrých mezilidských vztahů a dostatek chuti do společné práce všem přeje
Růžena

Rekondice

28. října 2017 v 10:34 | Růžena |  Rekondice
Letošní rok je tak trochu přelomový. Prvně máme rekondice pro každého. V květnu týdenní pro fyzicky zdatné diabetiky, v září týdenní pro dříve narozené, víkendová pro diabetiky s orgánovými komplikacemi, v říjnu víkendová pro pokročilé s pumpou a v listopadu pro mladé od 15 - 30 let. Ta je letos nová.
Je těžké vysvětlit novému diabetikovy, jak přínosné rekondice jsou. Každá rekondice má svůj charakter. Co je na nich zvláštního?
Především zdravotnický personál. Lékaři a sestry na velmi vysoké úrovni odborné i lidské. Jsou neustále mezi námi. Dá se s nimi mluvit prakticky o všem a probrat jakýkoliv problém. Nezažila jsem, že by někomu vynadali, nebo se na někoho mračili. Je li problém, rozebere se a hledá se cesta, jak z něj ven.
Účastníci. Je to zvláštní, ale vždycky je dobrá parta a spoustu legrace. Z rekondice odjíždí nový člověk nabitý energií a se spoustou nových poznatků. Je neuvěřitelné, jak jde věda kupředu, v podstatě každý rok je něco nového. A tak dochází k tomu, že i zarputilec se rád vrátí znovu. Protože co si budeme říkat, děláme to sami pro sebe. A který diabetik by měl být rád, může li udělat něco pro své zdraví.
Fakt je, že rekondici musí člověk zažít, aby to pochopil.
Zásadní je také velmi dobrá spolupráce s Diabetologickým centrem. SD zajišťuje ubytování, stravování a finance, Diab. centrum odborný personál.
Zúčastnila jsem se opět víkendové rekondice v Konstantinových lázních. Letos nám vyšlo přímo nádherné počasí. Kouzelný barevný podzim, takže vycházka přírodou a pohled ze zříceniny hradu Krasíkov za to stály.
Na začátku rekondice opět každý dostal senzor. V loňském roce byl pouze jeden typ senzoru. Letos byly dva a já dostala prvně senzor, který je určen i pro moji pumpu. Už jsem pár senzorů měla, ale teprve teď jsem pochopila geniálnost tohoto produktu.
Letos mě čeká ještě rekondice s mladými. Členka, která měla rekondici organizovat je těhotná, takže jedu jako náhrada. Ale každá zkušenost je dobrá.
Krásný den. Růžena

Společné akce

11. července 2017 v 9:09 | Růžena |  Naše činnost
Letošní rok je ve znamení utváření a posilování mezilidských vztahů.
K naší vycházkové partě se přidávají další členové. Akce, které pořádáme, si našly své příznivce a pomalu se dostávají do podvědomí širší základny. Také díky presentacím, které vyrábí manžel. Beze slov vypráví o našem životě. Mám velkou radost, když se ozve někdo nový s prosbou, jestli může chodit s námi.
V květnu jsme domluvili návštěvu zámku v Křimicích. Průvodcem nám byl p. Koudelka. Ačkoli s manželem velmi často navštěvujeme různé hrady a zámky, tenhle byl díky p. Koudelkovi výjimečný. Tenhle pán je zaměstnancem knížete Lobkowicze. On sám plus další dva lidé totiž provádí rekonstrukci zámku. Vlastníma rukama se podílí na znovuzrození něčeho, co bylo v dezolátním stavu. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací z dějin zámku a ze života rodu Lobkowiczů. Ale také o tom, jak se co dělalo, že není jednoduché obnovovat zničené věci. Krásné bylo, když pan Koudelka mluvil o tom, jak není jednoduché schánět staré původní kliky. A jeden náš člen prohlásil, že jich má ve sklepě plnou krabici. Takže radost byla na obou stranách.
Bylo příjemné, že nám p. Ing. Lobkowicz coby diabetikům umožnil prohlídku zámku zadarmo. Sešlo se nás 30 a všichni jsme byli velice spokojeni. Po prohlídce nás p. Koudelka ještě provedl zámeckou zahradou.
Byl to velmi pěkný zážitek.

V červnu se konečně konal výlet do SRN. Zúčastnilo se 38 lidí. Navštívili jsme sklárnu Joska v Bodenmais, prošli se kolem Velkého Javorského jezera a navštívili muzeum vycpaných zvířat v Regenhütte.
Počasí nám přálo, nepršelo, jen foukal dost velký vítr. Proto jsme zaměnili lanovku na Silberberg za muzeum zvířat. Přece jen se zúčastnilo dost starších lidí a ze sedadlové lanovky ve větru měli strach. Sklárna s úžasným parkem v tomto období plným květin, spousta krásného skla, možnost občerstvení. Javorské jezero s nádhernou přírodou okolo. Den se povedl.
Tak bylo úspěšně zakončeno první pololetí.
Krásné léto všem přeje Růžena

Jsme různí lidé

11. dubna 2017 v 9:28 | Růžena |  Život s cukrovkou
Je tady další jaro. Krásné období, které přináší nejen problémy se zažívánímMrkající, ale i povznášení ducha. Opět na balko'ně kvetou stromečky, ale i příroda se zelená, je plná květů - co může být krásnějšího pro lidské oko.
Naše dia parta se od března znovu setkává na čím dál tím více oblíbených vycházkách. Probíráme stav mysli i těla a zjišťujeme, jak jsme si v zimě chyběli. Přece jen schůdnost cest je pro nás velmi důležitá.
Minulý týden jedna z nás chyběla. Je v nemocnici. Hodná a chytrá paní. Je svého druhu v naší partě jediná. Cukrovku má mnoho let, ale nedokázala ji přijmout. A tak žila jako zdravý člověk a dělala "psí kusy". Teď je v nemocnici a všichni ji držíme palce, aby přežila.
Asi před dvěma měsíci mě oslovila dívčina - 27 let. Že by potřebovala pomoci a poradit. Tak jsme se setkaly u šálku čaje a já se nestačila divit. Diabetička od dětských let, něco takového jsem ještě neviděla a přiznávám, že to byl pro mne velký šok. Byla velice dobře edukovaná, se svými znalostmi by mohla radit druhým. Pracuje u pásu v továrně, práci má lehčího typu už s přihlédnutím k diabetu. Přijde domů z práce, lehne si a spí. Spí ve dne , spí v noci. Někdy nejí celý den, to když nemá chuť nebo se jí nechce. A pak se zase nají, protože si vzpomene, že je dobré občas něco slupnout. Pochopitelně je na inzulínu. Zmínila, že celý rok poctivě vážila jídlo a chodila na procházky, glykovaný hemoglobin měla 65, ale po roce ji to přestalo bavit a vrátila se ke svému "volnému životu". Fascinovalo mě to, že má přítele, který ji má rád takovou jaká je a její způsob života je i jeho životem. A tak spolu pracují a spí. Děti neplánuje, co s nimi. Zato komplikace už začínají. Musím přiznat, že jsem nechápala, co po mně vlastně chtěla. Snad se vypovídat, ale dlouho mě ležela v hlavě.
Je fakt, že život s diabetem dá občas zabrat. Ale cukrovka má i jednu přednost oproti jiným nemocem. Naprosto samozřejmé je braní inzulinu a léků. Ale hned na druhém místě je životospráva. Sami si určujeme kvalitu svého života. A k tomu potřebujeme jediné: PEVNOU VŮLI A UKÁZNĚNOST. Nikdo z nás není dokonalý a každý udělá občas nějakou chybu, ať už vědomě nebo z neznalosti. I lékaři tohle chápou, protože žít s něčím celý život není snadné. Ale důležité je, nedělat chyby často. Pak se nasčítávají a je problém.
I proto je velice dobré oceňování diabetiků žijících s cukrovkou 50 let a pokud nemají vážné komplikace, ocenila bych je ještě jednou. Veřejně, aby ti noví, mladí diabetici viděli, že to jde.
Krásné jaro přeje Růžena

Další články


Kam dál